Hanuš Ringhoffer

Členové rodinyMuži

*3. ledna 1885, Smíchov – +31. 12. 1946 Neuburxdorf, Speciální tábor číslo 1 Mühlber.(NKVD) Na desce obětí tábora NKVD v Neuburxdorfu u Mühlenbergu na Labi je uvedeno datum úmrtí 1. 1. 1947.[1]

Pokřtěn jako Johannes Baptist Emanuel Victor Maria.

[1] Kopie křestního listu Hanuše Ringhoffera z 13. 12. 1911, SOAP, Krajský soud obchodní Praha 1858 – 1920, inventární číslo Sp VI 226, karton 729, díl II, Ringhoffer 1911 – 1925.

Auszug aus dem Prüfungsprotoklle, Pardubitz 16. 11. 1906, SOAP, fond Velkostatek Kamenice-Velké Popovice, inventární číslo 175, Desky 39, Vojenská služba členů rodiny.

AHMP, fond Sbírka matrik, signatura SM N22, 1882-1885, Smíchov, kostel sv. Filipa a Jakuba, matrika narozených, pag. 402.

http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=A7584AC4EC7347A291AC0334B7679A8B&scan=411#scan411

AHMP, fond 4 Magistrát hlavního města Prahy I., Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Pražští příslušníci, pořadové číslo 87, krabice číslo 246, z Ringhofferů František, 1844.

http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=4200E1D3A83711E2A89D40618600A675&scan=1#scan1

SOAP, fond Velkostatek Kamenice – Velké Popovice, inventární číslo 175, desky 39, Vojenská služba členů rodiny.

Kopie křestního listu Hanuše Ringhoffera z 13. 12. 1911, SOAP, Krajský soud obchodní Praha 1858 – 1920, inventární číslo Sp VI 226, karton 729, díl II, Ringhoffer 1911 – 1925.

ABS, kartotéka členů NSDAP, Hans Ringhoffer.

http://www.lager-muehlberg.de/content/hans_ringhoffer.html

http://www.lager-muehlberg.de/images/reife_rosemeier.jpg

Pozdější generální ředitel Závodů Ringhoffer-Tatra a jeden z nejvlivnějších průmyslových činovníků meziválečného Československa Hanuš Ringhoffer se narodil 3. ledna 1885 na Smíchově v Kartouzské ulici číslo 19 do podnikatelské rodiny Ringhofferů. Po třech týdnech, 25. ledna, byl v kostele sv. Filipa a Jakuba na Smíchově pokřtěn na Johanna Baptistu Emanuela Victora Mariu svobodného pána Ringhoffera. Hanuš byl posledním dítětem Františka Ringhoffera III. a jeho ženy Františky (Fanny), rozené Kleinové. Jeho rodiče pocházeli ze dvou velkých podnikatelských rodin habsburské monarchie Ringhofferů a Kleinů. Měl dva starší bratry Františka a Alfréda a sestru Leopoldinu (Dinku).[1]

Hanuš Ringhoffer v roce 1894 na rodinné dovolené v Gleirschtal-Karwendel v Tyrolsku.[2]

 

O prvních letech jeho života mnoho nevíme, ale po dosažení školního věku začal být Hanuš vyučován domácími učiteli, stejně jako před ním jeho starší sourozenci. Výuka probíhala soukromě v klidu rodinného domu a Hanuš docházel do lidové školy na Smíchově vykonávat pouze zkoušky, jejíž čtvrtý ročník absolvoval 29. června 1894. Po zakončení tohoto ročníku začal být Hanuš připravován na studium gymnázia. Ve školním roce 1894/1895 vedl jeho a výuku staršího Alfrédovu středoškolský profesor  Konhauser, který z toho důvodu bydlel na podzim a počátku zimy 1894 u Ringhofferů na Smíchově.[3] Zřejmě se jednalo profesora Václava Konhausera, který od roku 1893 působil na C. k. německém gymnáziu ve Štěpánské ulici.[4]

V následujícím školním roce 1895/1896 nastoupil Hanuš na C. k. německé státní gymnázium v Praze na Malé Straně. Jednalo se zřejmě o prestižní ústav, mezi jehož absolventy najdeme potomky starých šlechtických rodů, vysokých státních úředníků a bohatých měšťanů. K Hanušovým spolužákům v ročníku patřil například František Czernin (1878 – 1963)[5], Karel Buquoy (1885 – 1952)[6], Ferdinand Lobkowicz[7], Eugen Oettingen-Wallerstein[8] a Eduard Paar. Hanuš stejně jako jeho spolužáci z vyšší společnosti střídali soukromou a řádnou formu studia. V praxi to probíhalo tak, že například jedno pololetí studovali doma pod pedagogickým dohledem domácích učitelů a na zkoušky docházeli do školy a další naopak chodili řádně do školy. Hanuš nebyl prvním z Ringhofferů, který tento ústav navštěvoval a absolvoval. Již před ním zde studovali jeho dva starší bratři František a Alfréd, bratranec Bedřich (Friedrich) Ringhoffer a členové spřízněné rodiny Nádherných z Borutína Karel[9] (1885-) a Jan (1884 – 1913).[10]

Vyučujícím jazykem gymnázia byla němčina. Mezi povinné předměty vyučované na gymnáziu patřilo náboženství, latina, řečtina, němčina, zeměpis, historie, matematika, zoologie, fyzika a filosofie. Mimoto si studenti mohli vybrat volitelné předměty, mezi které patřil například český jazyk. Hanuš prošel středoškolským studiem plynule a bez zádrhelů a svůj pobyt na gymnázium zakončil maturitní zkouškou 10. července 1903. Mimo povinných maturitních předmětů, vykonal zkoušku z dospělosti také z nepovinného českého jazyka. Po středoškolských studiích měl za sebou všeobecné vzdělání a znalost tří jazyků, němčiny, která byla jeho mateřskou řečí, češtiny a francouzštiny.[11]

 

Popis: Rodina Ringhofferů při rodinném pobytu v honitbě Gleirschtal-Karwendel v Tyrolsku 1894. V první řadě zleva František IV. Ringhoffer, Leopoldina Ringhofferová (Dinka), Františka (Fanny) Ringhofferová, Emanuel Ringhoffer, Friederike (Fritzi, Bedřiška) Ringhofferová, František III. Ringhoffer, před ním Hanuš Ringhoffer, Viktor Ringhoffer.[12]

 

Po zakončení gymnázia začal Hanuš Ringhoffer od zimního semestru 1903/1904 studium na Právnické fakultě německé části Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Studia dokončil v roce 1908. O dva roky později, 20. 7. 1910, sloužil judiciální zkoušky. Důvodem mohlo být, dle pozdějšího svědectví to, že s Hanušem bylo počítáno pro karieru ve stání službě, ke byly tyto zkoušky nezbytné. Údajně byl připravován pro kariéru na některém z předlitavských ministerstev. O necelé dva roky později, 18. 3. 1912, promoval u profesora Singra a získal titul Juris Utriusque Doctor, tedy doktor obojího práva.[13]

V době kdy Hanuš završoval své studium práv zkouškami, byl přizván do rodinného podniku. Toto přijetí bylo uspíšeno smrtí jeho otce 23. července 1909. Stalo se tak na základě ujednání společenské smlouvy uzavřené mezi společníky firmy F. Ringhoffer. Už osmý den po otcově úmrtí, 31. července, byl Hanuš oficiálně představen společníkům a zaujal místo mezi nimi. O dva roky později, v roce 1911, se po akcionování části firmy F. Ringhoffer a vzniku Závodů Ringhoffer a. spol. stal členem správní rady a podílel se do roku 1918 na jejím rozhodování.[14]

 

Vojenská služba

V polovině prvního desetiletí 20. století absolvoval Hanuš prezenční vojenskou službu. V červnu 1905 byl odveden a 1. října téhož roku narukoval k dragounskému pluku Prince Savojského číslo 13. Během své služby se po vzoru svého otce a bratrů propracoval z hodnosti desátníka až k důstojnické zkoušce, kterou úspěšně složil v Pardubicích 16. listopadu 1906 s vynikajícím hodnocením (vorzüglich). Svými nadřízenými byl hodnocen jako velice kvalitní voják a důstojník, který je vhodný pro aktivování v případě vojenského konfliktu. V rámci rodiny byla vojenská služba a dosažení důstojnické hodnosti od šedesátých let 19. století běžnou součástí života mužských členů rodu. Tuto tradici zahájil v šedesátých letech František III. Ringhoffera, který absolvoval vojenskou školu a následně se aktivně účastnil Prusko-rakouské války v roce 1866. Z dnešního pohledu se dá říci, že dosažení důstojnické hodnosti v rakousko-uherské armádě se stalo pro Ringhoffery otázkou jejich společenské prestiže. Důstojníky v záloze byli také starší bratři Hanuše, František a Alfred a jejich bratranec Bedřich Ringhoffer.[15]

Vojenská průprava se Hanušovi hodila v období 1914 – 1918, kdy do osudů většiny obyvatel Evropy výrazně zasáhla první světová válka.  Hanuš se válečného konfliktu se účastnil od samého začátku. Byl mobilizován již částečnou mobilizaci 27. července 1914 a zapojil se tak do válečného dění od jeho počátku. V prvním období války v letech 1914 až 1915 sloužil společně se starším bratrem Alfrédem u 8 Korps-Kommanda, jako ordonanční důstojník, na východní frontě. Později, v polovině roku 1916, byl jako předválečný člen dobrovolnického automobilového sboru převelen k automobilovému sboru. Po dalším roce služby se 27. července 1917 stal zplnomocněncem rakouského ministerstva války při ministerstvu války v Berlíně. Pro výkon této funkce byl povýšen do hodnosti rytmistra, což odpovídá dnešní hodnosti kapitána. Tuto pozici zastával do konce války v listopadu 1918. Prohraná válka a rozpad habsburské monarchie nasměřovala Hanušův profesní život jinak, než byl původně plánován. Funkce zplnomocněnce rakouského ministerstva války byla zřejmě jeho přípravou na významnější funkce v poválečném Rakousku-Uhersku. Rozpad monarchie a změny politického, hospodářského a ekonomického rázu vedly rodinu k jeho povolání zpět do Prahy a k jeho pevnějšímu zapojení do rodinného podniku.[16]

[1] Archiv hlavního města Prahy, fond C. k. malostranské německé státní gymnasium v Praze, Karmelitská 5, Praha III., třídní výkazy 1900/1901.

Dopis ze 7. 1. 1946. AHMP, fond MHMP II, ONV Praha 5, státní občanství agenda 1945-1954, prozatímní karton 7.

AHMP, fond C. k. malostranské německé státní gymnasium v Praze, Karmelitská 5, Praha III, Hlavní katalog pro školní rok 1894/1895.

Parte Františky Ringhofferové, AKPR, fond KPR, inventární číslo 1212, karton 179, Hanuš Ringhoffer, František Ringhoffer 1937-1945.

Dokument č. j. IV/6-84562/1948 ABS, fond 305, Ústředna Státní bezpečnosti, signatura 305/259/6/1/15 firma F. Ringhoffer.

Bratr František IV., a Alfred Ringhofferové se v dospělém věku podíleli na vedení rodinných firem, Leopoldina, přezdívaná Dinka, se provdala za Erwina Nádherného z Borutína. SOAP, fond Velkostatek Kamenice-Velké Popovice, inventární číslo 192, desky 57 a 58, Rodinná rada, protokoly ze zasedání 1, 155, 156, 171, 1896/1909/1910/1911.

Auszug aus dem Prüfungsprotoklle, Pardubitz 16. 11. 1906, SOAP, fond Velkostatek Kamenice-Velké Popovice, inventární číslo 175, desky 39, vojenská služba členů rodiny.

Prvopis kvalifikační listiny část I., dne 11. 5. 1923. SOAP, fond Velkostatek Kamenice-Velké Popovice, inventární číslo 175, desky 39, vojenská služba členů rodiny.

SOAP, fond Velkostatek Kamenice-Velké Popovice, inventární číslo 12, karton 2, Data k dějinám rodiny.

AHMP, fond Sbírka matrik, signatura SM N22, 1882-1885, Smíchov, kostel sv. Filipa a Jakuba, matrika narozených, pag. 402.

http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=A7584AC4EC7347A291AC0334B7679A8B&scan=411#scan411

AHMP, fond Sbírka matrik, signatura SM N19, 1873-1876, Smíchov, kostel sv. Filipa a Jakuba, matrika narozených, pag. 107.

http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=AE7FEE139F7F4775A8F5F10F01CE21D6&scan=111#scan111.

AHMP, fond Sbírka matrik, signatura SM N20, 1876-1879, Smíchov, kostel sv. Filipa a Jakuba, matrika narozených, pag. 331.

http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=53B0814E802B4F39A683ACB241878963&scan=336#scan336.

[2] SOAP, fond Kamenice-Velké Popovice, inventární číslo 2743.

[3] SOAP, fond Velkostatek Kamenice-Velké Popovice/inventární číslo 175, desky 39, vojenská služba členů rodiny.

Zápis k roku 1894, SOAP, fond Velkostatek Kamenice-Velké Popovice, inventární číslo 12, karton 2, Data k dějinám rodiny.

AHMP, fond C. k. malostranské německé státní gymnasium v Praze, Karmelitská 5, Praha III., třídní výkazy 1900/1901.

[4] AHMP, fond 4 Magistrát hlavního města Prahy I., Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Pražští příslušníci, pořadové číslo 352, krabice číslo 139, Konhäuser Václav, 1856.

http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=D3EC9EA1B75F11E08168002215111B5A&scan=1#scan1

[5] *24. 5. 1878 Praha – + 17. 10. 1963 Londýn, František Josef Czernin z Chudenic, signatář Prohlášení české a moravské šlechty ze září 1939, syn Josefa Czernina z Chudenic a Marie Des Fours – Walderode, manželka Vilemina Clanner z Engelshofenu 10. 9. 1894 Hostačov – 5. 8. 1974 Londýn

https://www.historickaslechta.cz/osobnosti/czernin-frantisek-josef-1878-%e2%80%a0-1963-signatar-3-deklarace/

AHMP, fond 4 Magistrát hlavního města Prahy I., Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Pražští příslušníci, pořadové číslo 155, krabice číslo 39, Černín, František Josef, hrabě z Chudenic, 1878.

http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=1E6C46E423A911E08F90005056C00008&scan=1#scan1

[6] Karel Jiří Maria Ferdinand Josef Buquoy 8. 3. 1885 – 17. 5. 1952 nemocnice věznice Mírov. Manželka Marie Valerie Kinská z Vchynic a Tetova 28. 8. 1896 – 24. 1. 1963, sňatek 7. 7. 1914 Vídeň.

http://genealogy.euweb.cz/bohemia/buquoy2.html

[7] Ferdinand Josef Lobkowicz, zřejmě syn Ferdinanda Zdeňka Lobkowicze a Anny Berty z Neipergu, bratr Maxe Erwina Lobkowicze 26. 12. 1888 Bílina – 1. 4. 1967 Dover, Massachusetts,

[8] https://de.wikipedia.org/wiki/Eugen_F%C3%BCrst_zu_Oettingen-Wallerstein

[9] Dvojče Sidonie Nádherné z Borutína

AHMP, fond 4 Magistrát hlavního města Prahy I., Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Pražští příslušníci, pořadové číslo 252, krabice číslo 197, Nádherný Karel svobodný pán z Borutína, 1885.

http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=169E9ADBDB2D11E1803940618600A674&scan=1#scan1

[10] Maturitní protokoly 1902-1903. AHMP, fond C. k. malostranské německé státní gymnasium v Praze, Karmelitská 5, Praha III.

Hlavní katalog pro školní rok 1895/1896, Hlavní katalog 1900/1901, AHMP, fond C. k. malostranské německé státní gymnasium v Praze, Karmelitská 5, Praha III.

SOAP, fond Velkostatek Kamenice-Velké Popovice, inventární číslo 175, desky 39, vojenská služba členů rodiny.

Auszug aus dem Prüfungsprotoklle, Pardubitz 16. 11. 1906, SOAP, fond Velkostatek Kamenice-Velké Popovice, inventární číslo 175, desky 39, vojenská služba členů rodiny.

[11] Hlavní katalog pro školní rok 1895/1896.  Hlavní katalog pro školní rok 1896/1897. Hlavní katalog pro školní rok 1898/1899.  Hlavní katalog pro školní rok 1899/1900.  Třídní výkazy 1900/1901. Třídní výkazy 1901/1902. Maturitní protokoly 1902 – 1903. AHMP, fond C. k. malostranské německé státní gymnasium v Praze, Karmelitská 5, Praha III.

Auszug aus dem Prüfungsprotoklle, Pardubitz 16. 11. 1906, SOAP, fond Velkostatek Kamenice-Velké Popovice, inventární číslo 175, Desky 39, Vojenská služba členů rodiny.

[12] Fanny a Fritzi Ringhofferové byly sestry, rozené Kleinové z Wiesenbergu. SOAP, fond Kamenice-Velké Popovice, inventární číslo 2743.

[13] https://is.cuni.cz/webapps/archiv/public/person/se/1352629147454607/?_______MG___search_name=Ringhoffer&_______MG___search_birth_date=&_______MG___search_birth_place=&_______MG___search_faculty=&_______MG___search_year_from=&_______MG___search_year_to=&lang=cs&PSarcPublicPersonSearchList=10&SOarcPublicPersonSearchList=0order_prijmeni%7C0order_jmeno&_sessionId=233694&__binding=1&_______BG___OK=Vyhledat&search_name=Ringhoffer&search_birth_place=&search_faculty=

Archiv Univerzity Karlovy, fo nd Právnická fakulta Německé univerzity v Praze, část fondu Knihy zkušebních protokolů státních zkušebních komisí při PF NU v Praze, inventární číslo 13, Právněhistorická státní zkušební komise v Praze při německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, s. 103.

https://is.cuni.cz/webapps/archiv/public/book/bo/1694169551654045/107/?lang=cs

AUK, fond Právnická fakulta Německé univerzity v Praze, část fondu Knihy zkušebních protokolů státních zkušebních komisí při PF NU v Praze, inventární číslo 83, Státovědecká státní zkušební komise v Praze při německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, strana 10748.

https://is.cuni.cz/webapps/archiv/public/book/bo/1907694726084546/28/?lang=cs

AUK, fond Matriky Německé univerzity v Praze, inventární číslo 3, Matrika doktorů německé Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, Německé univerzity v Praze (1904–1924), strana 212.

https://is.cuni.cz/webapps/archiv/public/book/bo/1971898055542710/216/?lang=cs

Auszug aus dem Prüfungsprotoklle, Pardubitz 16. 11. 1906.  Potvrzení děkanátu fakulty práva a státovědy německé Karlo-Ferdinandovy Univerzity z 23. 8. 1905. Kopie potvrzení z 23. 8. 1906. SOAP, fond Velkostatek Kamenice-Velké Popovice, inventární číslo 175, desky 39, vojenská služba členů rodiny.

Zpráva z 28. 8. 1939 zaslaná z personálního štábu říšského vůdce SS nejvyššímu vůdci SS a policie říšského protektora Brigadeführerovi K. H. Frankovi. NA, fond Státní tajemník u říšského protektora v Čechách a na Moravě, inventární číslo 766, signatura 190-4/517.

[14] SOAP, fond Velkostatek Kamence-Velké Popovice, inventární číslo 192, desky 57, 58, Rodinná rada, protokoly ze zasedání 1/155/156/171, 1896-1909, 1910-1911.

Verzeichnis der Verwaltungsräte und Direktoren der Aktiengesellschaften und Sparkassen Österreich-Ungarns, in: Compass, finanzieles-Jahrbuch für Oesterreich-Ungarn 1913, sechsundvierter Jahrgang, I. Band, Wien 1912. s. 356. Zweite ordentliche General-Versamlung der Ringhoffer-Werke A.-G. am 16. Juni 1913, Wien 1913. Dritte ordentliche General-Versamlung der Ringhoffer-Werke A.-G. am 23. April 1914, Wien 1914. Vierte ordentliche General-Versamlung der Ringhoffer-Werke A.-G. am 7. Mai 1915, Wien 1915. Fünfte ordentliche General-Versamlung der Ringhoffer-Werke A.-G. am 29. Mai 1916, Wien 1916. Sechste ordentliche General-Versamlung der Ringhoffer-Werke A.-G. am 5. Mai 1917, Wien 1917. Siebente ordentliche General-Versamlung der Ringhoffer-Werke A.-G. am 13. Mai 1918, Wien 1918.

[15] Přihláška Hanuše Ringhoffera Ministerstvu národní obrany. Auszug aus dem Prüfungsprotokolle, Pardubitz 16. 11. 1906. Revers 17. 8. 1906. SOAP, fond Velkostatek Kamenice-Velké Popovice, inventární číslo 175, desky 39, vojenská služba členů rodiny.

Dragounský pluk 13, byl posádkou v Postoloprtech, https://cs.wikipedia.org/wiki/Dragounsk%C3%BD_pluk_8

Auszug aus dem Prüfungsprotokolle, Pardubitz 16. 11. 1906, SOAP, fond Velkostatek Kamenice-Velké Popovice, inventární číslo 175, desky 39, vojenská služba členů rodiny.

[16] Přihláška Hanuše Ringhoffera Ministerstvu národní obrany. SOAP, fond Velkostatek Kamenice-Velké Popovice, inventární číslo 175, desky 39, vojenská služba členů rodiny.

http://www.archivinformationssystem.at/detail.aspx?ID=3033508

Zpráva z 28. 8. 1939 zaslaná z personálního štábu říšského vůdce SS nejvyššímu vůdci SS a policie říšského protektora Brigadeführerovi K. H. Frankovi. NA, fond Státní tajemník u říšského protektora v Čechách a na Moravě, inventární číslo 766, signatura 190-4/517.

 

Menu